WEEKLY UPDATE 27/11


Krásný večer všem!

V posledních dnech jsem zase hrozně nabitá pozitivní energií. Je toho tolik, co vám chci napsat a nevím, kde bych začala. :) Cítím šílenou radost a vděčnost, když si uvědomím, že jsem většinu času s dobrou náladou a bez větších starostí. Během jednoho roku se stalo tolik věcí, ale teď vidím, že trpělivost se vyplatila. Jako malý osobní vítězství beru vnímání sebe sama, ikdyž toho mám ještě hodně před sebou. Pokud jste sledovali moje #90DaysAnnie, víte, že jsem se rozhodla změnit nejen svoje tělo k lepšímu, ale i pohled na sebe, jídlo i cvičení. Ještě mám velké mezery, protože pochopit tělo mi pořád přijde jako hrozná alchymie. Vědět přesně know how, co dělat, abych se od svého cíle nevzdalovala, ale naopak byla den ode dne blíž. To všechno se snažím dohnat, naučit, pochopit. Jsem zatím na úplném začátku, ale věřím, že to bude jen lepší, měsíc co měsíc.

OLD TOWN SQUARE


Tyhle články mi chyběly, ani nevíte jak! Proto mám hroznou radost, že se mi podařilo konečně k jednomu takovému dostat, i když podle fotek asi poznáte, že to není úplně aktuální. S časem je to horší, ale osobně si myslím, že kdo chce, čas si vždycky najde. A dá se skloubit práce, fitness, blog i nějaký sociální život. Sice na úkor času krabičkuju někdy ještě o půlnoci, ale o to mám větší radost, když zvládnu všechno, co si na den naplánuju. I když jsou dny, kdy přijdu domu, zapnu seriál a prostě jen odpočívám zachumlaná v dece. I takový momenty jsou k nezaplacení, hodit nohy nahoru a úplně vypnout.

Jo a abych nezapomněla. Děkuju za tu skvělou podporu na instagramu a všechny zprávy, které navazují na tuhle fotku! Moc si toho vážím. Jsem hrozně ráda, že vás může můj progres a Verunčin coaching motivovat, napíšu na tohle téma více článků. Už jen proto, že jsem se rozhodla pokračovat dál, ale o tom zase někdy příště. :)

Pokud vás cokoliv zajímá, ráda odpovím v komentářích.
Mějte se fantasticky!
Annie

#90DAYSANNIE / ONE YEAR


Před rokem stejnou dobou jsem už byla ve třetině naší 90 denní výzvy. Do teď mi chodí spousta zpráv, týkajících se právě mé proměny. Víte jak se říká "A year from now you'll wish you had started today".. říkala jsem si to často, jak bych asi vypadala, kdybych před rokem začala. Každé novoroční předsevzetí mi připomenulo, že bych letos už fakt mohla začít něco dělat, víc se zajímat o to, proč, co a kdy jíst. S každou fotkou jsem měla spoustu myšlenek. Všechny začátky jsou těžké, vždy je ale lepší neodkládat nic na Nový rok, na pondělí, na další pondělí a pak až po vánocích, protože stejně budeme mít plno vynikajícího cukroví. No asi to znáte, ty výmluvy :) Nečekejte na další nový týden. Máte odhodlání začít? Tak do toho pojďte. O to lepší je pocit, když se kouknete na rok starou fotku se slovy.. jo, jsem ráda, že jsem se do toho prostě opřela. A bez výmluv.

LET'S GO SKATING


Hezký večer!

Vím, že jsem dlouho nic nenapsala. Na instagramu i facebooku jsem pořád aktivní, jen tady dlouho nebyl žádný článek. Mám k tomu svoje důvody, který na blogu moc rozepisovat nechci, snad to pochopíte. Za poslední měsíce se změnilo několik věcí a navíc čím víc 'stárnu', tím spíš si 'hlídám' svoje soukromí a přemýšlím, jestli do blogosféry po jedenácti letech pořád patřím, jestli někdo chce sledovat moje fotky a číst, co píšu, jestli blogům už díky youtube trochu neodzvonilo... Zkrátka slibovat vám už nic nechci a nebudu, ale blog je mojí součástí polovinu mého života, proto ho nezahodím ani nesmažu.

Co mě v posledních dnech naprosto nadchlo, jsou kolečkové brusle. Jako malá jsem na nich jezdila jak fík, pak přišly na řadu první lásky, na brusle se nějak zapomnělo a taky jsem z nich vyrostla. :) Poslední dva roky jsem po nich koukala a říkala si, že bych se k tomu chtěla vrátit a začít znovu jezdit. Dokonce jsem je měla i dvakrát na nohou v obchodě, ale až tenhle týden jsem si udělala radost a už mám za sebou přes 30 km. Jsem ráda, že jsem si v Praze našla kromě běhání další aktivitu.

Co vy a brusle, jezdíte? Jak trávíte volný čas?

Budu ráda za zpětnou vazbu, když mi napíšete, co vás u mě bavilo za články, nebo co byste rádi viděli. Mějte se fantasticky a já se zase brzy ozvu. :)

Annie

ZOOT CONTEST: ZLATÉ KOLO

Nikdy bych nevěřila, kolik se toho dá během krátké doby stihnout..

Třeba napsat knížku za tři týdny. A za další tři dny ji kompletně připravit pro tisk. Nebo v noci vybrat outfit do Zoot contestu a druhý den ho během 10 minut nafotit po práci (díky za super fotky Ondrovi!). Poslední dny jedeme naplno skoro nonstop a nemůžu se dočkat, až si konečně o víkendu pořádně odpočinu. Zatím se mi od mi od minulého týdne nepodařilo jít jeden den spát dřív, jak ve dvě ráno (o víkendu nemluvě), ale i přes tu únavu a spoustu práce zařizování (nejen na knížce) si to docela užívám, není nad to trávit čas s lidmi, který máte upřímně ze srdce rádi. Naštěstí dnes už můžeme trochu zpomalit, knížku křtíme v kavárně Prostá Přítomnost, tak se na vás těšíme, přijďte na sedmou a sledujte nás pod hashtagem #knihaminimalismus.

Ve Zlatém kole contestu se náš sešlo pět. Pět výherkyň každého soutěžního kola. Tentokrát jsou hlavním prvkem tenisky Adidas a zbytek outfitu jsme jako vždy ladily věcmi ze Zootu, nebo svého šatníku. Já jsem vybrala černé Adidas Originals Tubular Viral W. Pohodlnější boty jsem na noze snad nikdy neměla! K tomu jsem vzala basic grey tričko, brýle a legíny. A ikdyž má Zoot contest nálepku soutěže, my s Martinkou si to hlavně užíváme!

Všechny outfity si můžete prohlédnout u Iri na blogu, kde můžete tradičně hlasovat v komentářích pro outfit, který vám padl do oka nejvíce. :)

BLCKKWD & DEARFRIENDS


Občas jsou dny, kdy se cítím pod psa. Venku prší, mění se tlak a i když jste věčně vysmátý optimista, každý den prostě není posvícení. Někdy jste nahoře, někdy trochu níž, jako na horský dráze. Nemám potřebu být nechutně sluníčková a pořád jen psát, jak je všechno strašně boží (i když fakt je, ale co si budem povídat, jsou dny). Jsem ráda, když můžu slovy zlepšit náladu čtenářům, nebo někoho motivovat, inspirovat. Ale trochu cítím, že se ze mě stává větší realista. Jako když odložíte růžové brýle, nebo opravdu otevřete oči. Mnohem více si teď vážím lidí, které kolem sebe mám. Užívám si rodinu, přátele, okamžiky. Můžu říct, že po dvaceti letech jsem si dokázala urovnat spoustu věcí v hlavě, srovnat životní priority. Vážit si věcí i lidí, Rodiny i Přátel. Mám kolem sebe spoustu inspirativních lidí, kterých si vážím, stejně jako chvil strávených s nimi. Všimli jste si, jak jsou setkání osudová? Občas potkáte lidi, kteří vám ublíží. Když se na to podíváte z jiné perspektivy, taková setkání vás udělají silnějšími. Jindy se potkáte, abyste si vzájemně pomohli. Někdy se vaše cesty neočekávaně rozdělí, ale pak znovu spojí. Sjednotí, zesílí.

Z práce jsem přišla do kavárny dost unavená. Běžela jsem za Martinkou, která tam psala další kapitolu ze své knížky. Někdy moc nechápu jak spolu dokážeme být tak produktivní a co všechno vymyslíme i zrealizujeme během chvíle, ale to že mám takového člověka nablízku beru jako osudový setkání. Beran a býk. Během chvíle jsme se dobily energií a zároveň se vzájemně namotivovaly. Tvořit, psát, být vděčný, užívat si to, jsem ráda za takový chvíle. <3

CHERRY PIE PHOTOSHOOT



Výrazně rudé rty, linky, velké sukně, puntíky, vyčesané vlasy, luxusní auta.. jednoduše, zlatý padesátky. 

Cestovat v čase bohužel zatím nemůžeme, tak vás vezmu na malý výlet do 50's alespoň prostřednictvím fotek. Pro někoho otřepané klišé, pro mě doba, kterou naprosto miluju a skvělá výzva, jak se alespoň na jedno odpoledne kouknout do zpětnýho zrcátka. Dlouho jsem koketovala s myšlenkou fotit se v retro stylu s veteránem. V posledních měsících nebylo moc času na hraní, tak jsem využila volnějšího víkendu, vzala ségru, Tonyho, oblékla šaty od Blanky Straky a vyrazili jsme zrealizovat představy, které jsme nosili v hlavě už nějaký týden. Sedíte v tomhle autě v krásných šatech, zavřete oči, zaposloucháte se do rádia a představíte si, jak jedete v Chevroletu Impala s frajerem v kožené bundě co vypadá jako idol dívčích srdcí z Pomády..

Btw, tenhle song naprosto miluju!

I AM WHAT I CHOOSE TO BECOME




Krásný den, moji milí!

Poslední březnový den. Ani nemůžu uvěřit jak rychle ten měsíc utekl. Jak rychle utíká život ve městě. Vždycky jsem si myslela, že je Praha hektická - rozhlédnete se a každý někam spěchá. Ale není to pravda, každý to má takové, jaké si to sám udělá - a já mám pořád co dělat, takže se vůbec nenudím a tak mám dojem, že ty dny prostě letí, ani nevím jak.:) 

Někdy je potřeba ke splnění snů udělat dost razantní rozhodnutí a velké kroky. Můj sen byl být prostě šťastná a spokojená. Ne jen na oko na instagramu, ale skutečně v životě. A to samozřejmě není vždy jednoduché. Jak se říká: "Jestli potřebujete nové boty, vyhoďte staré. Jestli potřebujete nové oblečení, vyčistěte svou skříň. Pokud žádáte změnu, musíte dobrovolně opustit stereotypy." Takový je prostě zákon prázdnoty a cirkulace. Být připraven pustit něco co mám pro něco, co chci. Já jsem během krátké doby přišla o práci, vztah a byt. Najednou jsem byla sama na zemi v prázdném bytě, který jsem předtím nazývala Domovem. Úplné ticho a prázdno. Neměla jsem nic a přitom jsem se cítila šťastně. Mohla jsem se zhluboka nadechnout. Věděla jsem, že se musím odstěhovat, věděla jsem, že bez práce nemůžu být dlouho. Jen jsem v tu chvíli nevěděla, kam jít, co dělat. Člověk je roky zvyklý na určitý život a ze dne na den bylo vše jinak.

ON THE TERRACE

Víte co je na sekáčích nejlepší? Narozdíl od módních řetězců jdete úplně na slepo a o to větší radost máte, když najdete nějaký poklad. S Martinkou jsme si řekly, že si každé pondělí půjdeme udělat radost do nějakého sekáče jedním kouskem za hubičku. Sice se nám to povedlo hned první pondělí úspěšně porušit :DD (protože jsme hned po práci běželi omrknout Alchymi) ale myslím, že je to super nápad. Nápad, jak zpříjemnit pondělní ráno. Po dlouhé době mi nijak nevadí ráno vstávat. Naopak, těším se. Těším se na další nový den, na další společné chvíle, focení, u kterého jsme s Martiňáčkem vždycky hrozně produktivní (rozuměj, běžíme do práce, máme na focení pět minut a zvládnem nafotit takový fotky co jsme dřív fotili hodinu)..

No zkrátka, jsme sehraný
pusu, Annie

ANOTHER GREAT WEEK


Týden ještě není zdaleka u konce (i když zítra už máme malý pátek, yay!) a já mám zase šílenou chuť psát a sdílet s vámi nejnovější zážitky. Víkend byl skvělý, s Tonym jsme po snídani v AnonymouS coffee fotili outfit do Zoot contest (hlasovat můžete TADY budu moc ráda <3 ) když jsme se v neděli vrátili na Vinohrady. Hrozně jsem si to užila a jsem ráda, že můj blog zase po takové době trochu (víc!) ožil. Mimochodem, tohle je jedna z mých nejoblíbenějších kombinací za poslední týden. Černý trenchcoat mě neuvěřitelně baví, rtěnku mám na rtech skoro denně a znovu jsem začala nosit šátek, který jsem si dovezla přímo z bleších trhů poblíž francouzského Saint-Tropez. Vždy když si ho uvazuji, vzpomenu si na vůni od Azurového jezera a doufám, že se tam brzy znovu vrátím.

A víte jak jsme s Martinkou psaly, že už nikdy nepůjdeme pít v pondělí?
Haha to byl dobrej vtip no. :D