Plánování a přípravy 83 dnů do odletu

  • March 10, 2017
Annie Rockwell black & white photo

Hello! Po tom, co jsem zveřejnila předposlední post, mi začala chodit spousta dotazů kam pojedeme, jak budeme pracovat, na jak dlouho a další spousta otázek. Na některé zatím ani sama neznám odpověď a dalším odpovědím nechám trochu volnější průběh.

Spadni z obláčku, Andulo.
Mám ten svůj růžový obláček fakt ráda, ale už teď je mi úplně jasný, že to nebude vždycky procházka růžovou zahradou. Dopředu mám v plánu o všem možném, co nás při cestě potká, psát. A nemyslím si, že to bude vždycky o tom, jak jsme happy s kokosem na pláži. Naštěstí víme, že se můžeme jeden na druhého spolehnout a určitě to bude i pořádná zkouška, jak spolu ve světě i vztahu obstojíme. Nemám z toho ani trochu obavy, naopak.

Udělat krok z té komfortní zóny.
Co si budeme povídat, tenhle krok je prostě na tom všem úplně nejhorší. Denně se probouzíte ve svý teploučký posteli, chodíte do práce mezi lidi, na které nedáte dopustit, vracíte se pořád na stejné místo a každý den je vesměs stejný, jen s jiným příběhem. Máte tu svojí jistotu, že se probudíte a jdete, že vám každý měsíc přijdou peníze a usínáte na stejném místě, v náručí svýho úžasnýho kluka. Zní to jako stereotyp, což někdy může být, ale pro spoustu lidí je to pořád něco, co nedokážou jen tak opustit. Nebudu lhát, nebylo a není to lehký ani pro mě, teď a to ještě nevím, co bude potom. 

Kolotoč emocí.
Věděla jsem, že se tomu nevyhnu. Jsem cíťa, takže když se to v práci a nejbližším oznámilo, neubránila jsem se slzám při potkávání v kancelářích a čtení spousty krásných i smutných zpráv. Zatím je to ještě dobrý, ale až se budu objímat s těmi nejlepšími lidmi, co jsem v Praze nejen díky Bonami a Johnymu mohla poznat, budou to asi proudy slz. Takový to poslední ahoj na dobu neurčitou. Ale ještě máme necelé tři měsíce, zatím se neloučíme a navíc všichni za námi stejně přiletí na drink na pláži, takže vlastně v pohodě. 

Vybírání první destinace.
Jak víte, já na to plánování moc nejsem. Teda bavilo by mě to, ale můj život je za poslední rok tak nějak nenaplánovatelný. Naučila jsem se docela úspěšně koukat hlavně týden dopředu, protože většina plánů, o který se pokusím, mi stejně moc nevycházejí. Zatím to vypadá, že začneme v Lisabonu, tedy pokud náš Přívorka nebude pořád mluvit o Bali, jako na včerejším Thursday's beeru. 

Život v kufru a batohu.
No a tohle bude pro mě asi největší výzva. Zbytečně platit byt v Praze nebudeme, kytary a nějaké věci odvezeme k rodičům a ty nejdůležitější věci budeme mít u sebe. Vesměs toho moc nepotřebujeme, ale zatím se mi to docela snadno říká. Hlavně proto, že když jedu byť jen na noc k rodičům, mám s sebou tašku nabalenou tak na týden. Zatím to moc minimalisticky neumím, ale naštěstí mám ještě čas na tom zamakat, hahah. Už teď si to ale hrozně užívám!


"Stepping out of your comfort zone and trying new things is the best way to grow."

s láskou, Annie

35 comments:

  1. Když jsem si naposled balila kufr na rok dopředu, měla jsem z toho noční můry a ani po pěti měsících jsem pořád 2/3 věcí z kufru ani nevytáhla :) Takže přeji pevné nervy až přijde na závěrečné balení :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Gabi už se na to připravuju, dala jsem si dostatečně dost času dopředu. :D děkuju moc, pevný nervy budou potřeba!

      Delete
  2. Jestli jsi zdědila balení jen toho nutného po mně, tak Ti najmeme na cestu do Lisboa vlastní Boeing. :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Haha tak jako nebylo by to úplně špatný :D :))

      Delete
  3. Bude to těžké, zvlášť během druhého měsíce po tom kulturním šoku, kdy trochu vystřízlivíte. Ale myslím, že to bude stát za to. Lisabon vám závidím :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Verunko na to jsem hrozně zvědavá, jak tyhle kulturní "šoky" zvládneme, ale myslím, že tím, že je to zatím jen Evropa, to nebude (snad) tak hrozný. :) děkujeme! <3

      Delete
  4. Přeji pevné nervy, jestli si musíš sbalit na delší dobu... mě se to často nedaří ani na 14 dní :D Obdivuji tvé rozhodnutí a moc Vám držím palce, ať se Vám na cestách daří :) Pracuji v nadnárodní společnosti a tou větou o vystoupení z komfortní zóny přemýšlím od té doby, co přiletěl jeden školitel z USA a vyprávěl nám o změnách a jak na ně nejlépe v životě reagovat. Z toho školení jsem si tenkrát vzala ponaučení...
    Meet My Lovely World

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc ti děkuju! Taky jsem na to zvědavá, celkově s tím balením není moc sranda. Naštěstí jsem si stáhla nějaké packing listy a to-do before you go, tak snad to s tím bude jednodušší. :)

      A určitě se neboj ten krok z komfortní zóny udělat!
      <3

      Delete
  5. Krásny blog a Lisabon je nádherný! :)

    ORLLING

    ReplyDelete
  6. Budu držet pěsti a sledovat celou Vaši cestu! <3 Těším se na další posty!!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju hrozně moc! Postů bude spousta, blog mě ted baví šíleně moc! :))

      Delete
  7. Držím palce na cestách a ať si to užiješ jak nejvíc můžeš! :) Já už mám staženou zadnici jen při pomyšlení, že v červnu nastupuji do nové práce ..myslím si, že nejdůležitější je udělat ten zásadní krok vpřed..pak už jde vše samo :)
    A mimochodem, na té fotce ti to dost sekne :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Hahah to se neboj, určitě to bude super, držím ti palce, ať se ti daří! A děkuju! :)

      Delete
  8. Ono je to přece jenom někdy hezké za sebou nechat život, na který jsme zvyklí, abychom poznali, že to jde i jinak. A na to je Portugalsko skvělé. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. To máš pravdu, většina lidí jen zamrzne na jednom místě.. ale zase je pravda, že spoustě lidem to vyhovuje. :) Děkuju!

      Delete
  9. jeej tak to sa teším na príspevky a na nové postrehy :) držím vám palce, aby ste všetko zariadili a aby to bolo skvelé :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc děkujeme, bude to potřeba! :)

      Delete
  10. Tak to já mám problém si i doma občas svou komfortní zónu vytvořit, protože jsem hrozný posera a k vyvedení z míry mi stačí fakt málo. Takže máš můj obdiv, držím pěsti při objevování nových věcí a zážitků. :)

    Piosek

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju moc, ale neboj, já taky nejsem žádná hrdinka. :D

      Delete
  11. Páni, no vidím, že přišel další blog, který má opravdu cenu sledovat.
    Přeji hodně štěstí a sil.

    ReplyDelete
    Replies
    1. To jsou nejkrásnější slova, co může blogerka číst <3 hrozně moc děkuju!

      Delete
  12. Skvelý a pravdivý článok. :) Ja som presne ten typ človeka, ktorý by ťažko opustil svoje istoty. Ale dúfam, že ti všetko výnde ako si praješ :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju moc! Já tomu ale naprosto rozumím, i pro mě je to těžké, ale jak říkám.. je to výzva. :)

      Delete
  13. Hodně štěstí! Lisabon je pro mě jedním z nejkrásnějších měst na světě!

    Marketatrpisovska.blogspot.cz//LIFESTYLE BOOK

    ReplyDelete
  14. Věřím, že si na zamiluješ , i když začátky jsou všude těžké, ale člověka to neskutečně obohatí. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. To je na cestování to nejkrásnější. Těším se na to, děkuju! :)

      Delete
  15. Držím palce na cestách a těším se na fotky a hodně štěstí při balení, hlavně pevné nervy :D

    SmileThess

    ReplyDelete
    Replies
    1. Thess, balení bude asi šílené. Ale mám naštěstí ještě čas pořádně minimalizovat šatník. :D

      Delete
  16. Tak to ti teda poriadne držím palčeky, teda obom! ♥ ❀
    * ToSave Review *

    ReplyDelete
  17. Nech vám to skvele dopadne! Možno sa aj ja raz na niečo takéto odvážim :)
    Caroline

    ReplyDelete
    Replies
    1. Držím ti pěsti, ať se ti to splní a děkuju! :)

      Delete
  18. rozhodně si přečtěte knihu travel bible je tam spoustu rad které se vám budou hodit:)

    ReplyDelete