So the adventure begins!

  • May 31, 2017

Up in the Air, 17:23

Sedím v letadle do Lisabonu, 11 277 metrů nad zemí, aktuálně někde nad Francií. Venku je -54°C a okraje okna začínají pomalu ledovými krystalky zamrzat. Po předchozích dnech jsem se konečně zastavila až po tom, co jsem si sedla a připoustala se v letadle. Při pohledu z okna na kouzelné sněhobílé mraky mi začíná docházet, že se to fakt děje. Letíme z Prahy. Plníme si ten báječnej sen. Udělala jsem ten nejobávanější krok a jsem děsně ráda, že mě v tom nic nezastavilo. Třeba moje já, který mi občas připomnělo, že jsem skončila v práci a za měsíc už mi nepřijde na účet stejná částka, jako doposud. Moc dobře si teď uvědomuju, že dokážu vydělat mnohem víc peněz. Ale nezjistila bych to, kdybych to nezkusila. Kdo neriskuje, nemá co ztratit. To bych ale při sezení v Praze na zadku nezjistila. Čeho bych se tedy měla bát? Vždycky se můžu vrátit a práci v Praze snadno najdu. Tak vidíte, žádný strach. Andula se totiž ve světě neztratí. :)

Můj krok z komfortní zóny

Všechny zázraky se totiž dějí právě mimo komfortní zónu. Mým prvním krokem z téhle zóny byla výpověď, druhým odevzdání klíčů od bytu a třetí krok byl, když jsme nastoupili do letadla. Jakmile z něj vystoupíme, začne další životní etapa. Jak pořád říkám, alespoň budeme mít o čem vyprávět dětem. :) Nuda a stereotyp je můj největší nepřítel. Po vánoční sezóně už na mě trochu doléhalo vyhoření a to byl prvotní alarm pro změnu. Mít hypotéku na třicet let a chodit pět dnů v týdně stereotypně do offisu dalších 40 let není život, který bych si v jednadvaceti dokázala nalinkovat. Na to je spousta času a kdo ví, můj život se mění ze dne na den a proto ani nezkouším odhadnout, kde budu za měsíc nebo za rok. Nevíme ani, co bude za čtrnáct dnů. Na tisíc procent si ale stojím za tím, že rozhodnutí poznat svět i dál než za komínem, nikdy nebudu litovat. Všichni říkají, že to člověka obohatí a já se upřímně těším na všechny zážitky. Jsem totiž takovej expert a magnet na zajímavý situace, takže se nebojím, že by se mnou Johny zažil jedinej nudnej nebo klidnej den. Zatím se tak nestalo. :D

Chaos a stěhování

Poslední dny byly docela chaotické, zkusím vám je stručněji nastínit. Čím víc se blížil čas odletu, tím šíleněji začal čas utíkat. V průběhu posledního týdne jsme zařizovali poslední věci, o kterých vám napíšu ještě v druhé části článku, co je potřeba vyřídit před odletem. Taky jsme se viděli s přáteli i rodiči, užili jsme si v tom hektičtějším čase i trochu odpočinku na našich setkáních v parku, což bylo hrozně fajn. Jenom ležet, bavit se a užívat si tu přítomnost prostýho okamžiku.

Včera jsme dostěhovali poslední věci z bytu k rodičům. Byla jsem unavená jako nikdy v životě. V průběhu dne jsem usnula asi třikrát a jednou dokonce i na stole. Chytala jsem záchvaty paniky při balení, ale Johny mě naštěstí vždycky s chladnou hlavou ubezpečil, že je všechno úplně v pohodě. Měla jsem strach, že poslední dva dny probrečím, hlavně třeba při loučení s rodinou. Popravdě jsem na slzy neměla skoro vůbec čas, ani energii. Od pátku mi první slza kápla až na letišti, když mi mával Tony za check-inem a mě došlo, že už přišel ten náš den D a od vzletu nás dělí ani ne půl hodinka. Tony je člen rodiny, nejlepší kamarád a součást našich životů. Nevím, co bych bez něj dělala, právě Tonymu patří velký poděkování za pomoc. Stěhovat Andulu ze dvou bytů, hravě zvládat školu i práci a nezbláznit se (nejen) ze mě, to chce kuráž. Naše přátelství je pevnější jak židovská víra, s oblibou říkám, jsme prostě dvě #bestie


Dnes jsem měla v plánu už od rána točit vlog, ale i když jsem vstávala poměrně brzy, časově to bylo jen tak tak. Ale nepřekvapilo mě to, proto říkám, že lepší je prostě neplánovat. Museli jsme protáhnout předání bytu o hodinu, takže jsme byli oproti plánu ještě lehce ve skluzu. Věřte mi, že tu mojí ranní paniku byste vidět ani nechtěli. :D Začala jsem tedy natáčet až cestou k notáři a pak na letiště. Od letiště to bude mnohem zajímavější, než pohled na pobíhající a lehce nervní Andulu. Pár videí jsem nahrála i na stories, takže něco málo už můžete vidět přímo na instagramu, než zmizí. :)

Na letišti jsme zvládli udělat pár fotek, nastavit kódy na kufru a přešli jsme k check in místu, kde nám kufry zvážili a vytiskli boarding pasy. Naštěstí jsme kufr (vtipnou metodou) zvážili ještě doma, jen pro ten pocit klidu, že na letišti nebudeme muset platit šílený zbytečný částky, když by kufr přesáhl hranici 23 kil. Stoupla jsem si na váhu bez kufru, potom s kufrem a vyšlo nám to na 16-18 kg, což je paráda. Stejně je ten kufr ale těžkej, takže se nechci vidět, až ho budu táhnout v těch lisabonských kopcích, kterých je tam požehnaně. Naštěstí bereme hned z letiště Uber, tak nás snad žádné úmorné vláčení kufru čekat nebude. 

Během 3 hodinového letu jsem stihla:
- Napsat článek. Mimochodem juchu, pokud jste to zvládli až sem!
- Vyfotit 234 nejrůznějších fotek oblohy, která chvíli vypadala jako šlehačka nad Zemí.
- Přemýšlet, jaké je to být pták a proletět tím fluffy obláčkem.
- Být fascinovaná, že vůbec máme možnost vidět ty mraky i z úplně jiný strany.
- Být zase fascinovaná, že se tak obrovský kolos dostane tak vysoko.
- Přemýšlet o smyslu života ve chvílích, kdy jsem zrovna nepsala článek.
- Snít o práci cabin crew, ale jen na chviličku.

Přeletěli jsme hranice Portugalska a během půl hodiny budeme přistávat.

A ještě jsem si na něco vzpomněla!
Přesně před rokem jsme byli s Tonym na letišti, projít se, vyčistit si hlavu.
V tu chvíli jsem snila o tom znovu sedět v letadle, byť jen na menší dovolenou. 
Odjet na chvilku někam, odpočinout si, objevit jiný kousek světa.
Přála jsem si potkat lásku.
Tu pravou, krásnou, nekončící, bláznivou, upřímnou.
Ještě jsem neměla ani ponětí, že se všechno splní. Všechno.
Do poslední tečky.

Letadlo přistává, Johny mě drží za ruku a už jsme v Lisabonu..
Dobrodružství může začít!

13 comments:

  1. Krása! Tak na tohle jsem zvědavá jak vše dopadne a jak se tam budeš mít. Tohle je také můj sen, odletět někam a zkusit si život jinde.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju za tvoje slova, Terezko! Taky jsem zvědavá. :)
      Pokud je to tvůj sen, běž za ním.. nic není krásnějšího, než sedět v letadle vstříc novým zážitkům :))

      Delete
  2. Moc se tesim na vsechny zazitky!Myslim,ze toho rozhodnuti urcite nikdy nebudete litovat.Podniknout neco podobnyho je i muj sen:) moc vam drzim palce,at vse vychazi!:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Miško děkujeme ti! :) ono stačí jet klidně i na měsíc, my jsme to pojali trošku extrémněji :D ale když máš byt, sbalíš pár věcí a za měsíc jsi doma, pak můžeš jezdit kdykoliv kamkoliv.. taky to je (možná trochu jednodušší) možnost. :)

      Delete
  3. Zdravím Annie,to je pecka. Zajímalo by mě, jakým-lepším způsobem máte v plánu po celou dobu vydělávat peníze?

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj a děkuju! :) budeme se asi častěji přesouvat, takže jediná možnost je digitálně nomádit, což pro blogera a programátora naštěstí není problém. :) Přemýšlela jsem i o nějaké práci přímo v místě kde bydlíme, ale to bychom tu museli zůstat delší čas. Jsme tu dva dny, tak se ještě uvidí. :)

      Delete
  4. Přeju hrozně moc štěstí do nového začátku a těším se na zážitky! :) Pro někoho může být noční můra opustit svoji komfortní zónu a vycestovat jinak než do Chorvatska s cestovkou. Pro mě je taky naopak noční můrou zůstat v čr a zakrnět :) Taky by mě zajímalo jaký máte plán s prací...

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Diary of M

    ReplyDelete
    Replies
    1. Markét děkuju, jsi zlatá. Je to noční můra popravdě i pro mě z maličké části. Mám ráda svoje místo, svojí postel, svoje jídlo, restaurace, kam chodím a tyhle svoje zvyky. Na druhou stranu ale ráda objevuji nové věci, místa.. a domov mám hlavně tam, kde je Johny momentálně. A samozřejmě moje rodina. :) je to nezvyk probudit se jinde, než na Vinohradech, ale v tom je to teď tak krásný. A domu můžu vždycky, stačí jen koupit letenku. O práci píšu v komentáři výš. :)

      Delete
  5. Skvelé fotky a užívaj si! :)
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    ReplyDelete
  6. Wau, toto si napísala úple nádherne♥ držím ti palce v Lisabone a teším sa na ďalšie príspevky! Verím, že ťa to ešte viac obohatí.:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. To je milý, moc ti děkuju a jsem ráda, že tě můj blog baví! <3

      Delete
  7. Myslím, že je to to nejlepší, co jste mohli udělat! Doufám, že až dokončím školu, budu mít odvahu udělat to samé :)) Jinak videa a fotky na stories jsou super, hrozně mě to baví a závidím vám :D Už se těším na vlog! Užívejte <3

    ReplyDelete