Milion důvodů proč tě miluju.

  • June 21, 2017

Láska je šílená. Jeden den brečíte do polštáře a proklínáte svět, druhý den záříte ve společnosti člověka, který vás prostě a jednoduše nesmírně okouzlil. Bytost, díky které teď tolik rostu, kluk, který naplňuje moje dny i srdce hektolitry čistý lásky, nejlepší parťák, se kterým se dokážeme bavit o blbostech, smát od ráda do večera a přítel, který mi řekne, že jsem nádherná, když se vedle mě probudí. Johny, tahle slova píšu Tobě.


Nepatřím mezi lidi, který by měli potřebu svoji lásku k někomu dokazovat denně na sociálních sítích nejrůznějšími otravnými dokola opakujícími se příspěvky. Milion srdíček, tisíc fotek, pěkně na zeď, nejlépe ob den. Možná to bude tím, že jsem už jsem dospělá. Dospívám. Rostu. Možná to bude tím, že prožívám čistě nádhernou lásku, při které si nic nenalhávám a nemusím nikde a nikomu cokoliv dokazovat. Proč by o tom měl člověk přesvědčovat ostatní. To, co je mezi lidmi, kteří se mají tak rádi, je přeci intimní a krásná záležitost. Pokud je ta láska čistá, nádherná a pravá, není potřeba nic dokazovat světu a už vůbec ne sobě. Sedím na zemi v našem dočasném podkrovním bytě v Portugalsku a pro jistotu se občas dívám z okna, jestli náhodou neuvidím Žižkovskou věž a štípu se, jestli to není až moc reálný sen. Po vytržení z toho svého pražského stereotypu potřebuju ještě spoustu času na to, abych vstřebala všechny věci co se staly od mého únorového vyhoření až po sbalení života do kufru. Čím méně toho u sebe mám, tím jsem spokojenější i šťastnější. Stačí mi jen pár drobností a hlavně jeho přítomnost. Cestování je obrovská životní a partnerská zkouška, která spoustu věcí ukáže v pravém světle. Jinak se lidi chovají, když v teple domova sledujou Netflix a nic se neděje a jinak, když jsou v krizových chvilkách a musí najít třeba nějaké řešení. A nebo jednoduše, když se svým klukem trávíte denně 99% svýho času tři tisíce kilometrů od svýho domova.

Domov vnímám jako místo, kde mám svoji rodinu a zároveň je pro mě Domov místo všude, kde je Johny. Poměrně brzo jsem se v životě postavila na svoje nohy. Brzy jsem se dokázala o chlapa vedle sebe postarat tak, že by se za to nemusela stydět žádná manželka. Dokázala jsem si z každýho bytu udělat útulný místo a dát do něj kus sebe. Třeba zrovna poslední byt, ve kterém jsme spolu bydleli, jsem začala přímo milovat po tom, co jsme spolu začali bydlet. Do dnes se tomu smějeme, vždycky jsem si přála, aby mě můj kluk obejmul, políbil a zeptal se mě, jestli spolu budeme bydlet. Znáte to, taková ta kouzelná představa, kdy k tomu dostanete kytku a pak to jako ohromnou záležitost chcete sdílet s celým instagramem. Začali jsme spolu bydlet relativně brzy a bylo to takové.. nečekané. Jo, a místo kytky jsem dostala kytaru, bože! Splněnej sen. Ani jeden z nás nevěděl, co bude následovat další dny. Johny mě pozval na víkend k sobě a bylo nám spolu tak šíleně báječně, že si přál, abych ještě zůstala další den. Když jsem bydlela s Martinkou, měly jsme spolu alone days, to jsou dny, kdy neřešíme kluky, randíčka a užíváme si společný holčičí chvíle, lakujeme si nehty, drbem a popíjíme vínko. Já na ten alone day byla poměrně zvyklá (hlavně, byla jsem alone skoro pořád, nebýt mých nejlepších přátel) a když jsem se Johnyho zeptala, jestli se mám na noc vrátit na alone day na Žižkov, kde jsem bydlela, pevně mě objal a láskyplně řekl: "Nejezdi nikam, lásko. :)"

Přespávali jsme u sebe tak dlouho, že jsem po dvou měsících zjistila, že spolu teda asi už bydlíme, hahah. Nechtěli jsme se vůbec odloučit. Jednou jsme to zkusili a stejně jsem v jednu ráno běžela že Žižkova na Vinohrady. Tím nechci říct, že jsme na sobě závislí, že bez sebe nedokážeme žít, být nebo cokoliv dělat. Dokážeme. Ale je nám spolu tak báječně, vzájemně se doplňujeme a jsme nejen partneři, ale i parťáci, že jsme spolu rádi. Taky mám teď tolik volnosti, které si vážím. Můžu jít s kamarádkou na kafe, aniž by mi chodily kontrolní nebo nepříjemný zprávy, jestli na mě někdo kouká, jestli nejsem s klukama, kdy jako budu doma a v tom horším případě, kontrola osobně. Nikdo mě už nenutí mazat si svoje kamarády z facebooku včetně vlastní rodiny, neblokuje mi followery jen proto, že to jsou kluci a mohla bych se jim líbit. Přiznám se vám, nepíše se mi to snadno a nerada se k tomu vracím. Tohle období mě zlomilo na hroznou dobu, ale i přes tu bolest, zákazy, trápení, probrečený dny i noci v tom vidím velkou živostní lekci i zkušenost. Když projdete takovým terorem a pak poznáte člověka, který si váží opravdu nejen vás, ale i sebe, dokážete se budit i usínat s nekonečnou vděčností. Možná bych si toho, co mám, nevážila jako teď, po tom, co jsem prožila. Všechno špatné je k něčemu dobré a minulost změnit nemůžeme, i když byly chvíle, kdy jsem si přála umět čas vrátit, abych se takovým věcem dokázala vyhnout. Pokud vám někdo podobně ublížil, odpusťte mu a uzavřete tak nepříjemnou životní kapitolu. Důležité je přijmout vše a vzít si z toho lekci. Jsem vděčná i za to špatné. Bez toho bych teď nebyla taková, jaká jsem.

Johny. Miluju na tobě, jak se na mě díváš. Když jsem nalíčená i když se probudím rozcuchaná a ty mi řekneš, že jsem takhle nádherná. Díky tobě jsem se naučila hodit makeup taštičku do kufru a neřešit, jestli mám perfektní obočí a schovaný nedokonalosti pod vrstvou makeupu. Naučila jsem se mít ráda i bez všech těch věcí, protože mě takovou máš rád ty a to je hrozně hezký. Miluju, když pracuješ, každý děláme něco svého a ty mi jen tak přijdeš dát pusu. Takový chvíle jsou pro mě hrozně vzácný. Miluju, když spolu koukáme do rána na horory i seriály a pořád klikáme na další díly, protože je to hrozně napínavý a nemůžeme to vypnout. Miluju, když mě učíš nový věci, protože mám dojem, že mě každý den neustále posouváš dál a dál. A vedle tebe se cítím jako divoká růže, která roste, sílí a čím je šťastnější, tím víc září. Miluju tvojí trpělivost, protože pro berana je to něco nedosažitelnýho, přesto se od tebe učím a rostu i po té duchovní stránce. Stává se ze mě lepší člověk každý den, co jsem vedle tebe. Miluju když mi řekneš Andulo, Andulíno i Áňo. Máš úžasnou rodinu a vážím si toho, že mě mají tak rádi. Nemohla jsme mít větší štěstí, je to pro mě hrozně důležité, jsem jim vděčná za tebe. Miluju když mě vyháníš z kuchyně i přesto, že ti chci vařit, protože tě to baví. Můžeme si spolu povídat od rána do večera a pořád si máme co říct, miluju, když se smějeme jako trubky i když na sebe jen koukáme a nepotřebujeme si nic říct. Miluju, když mě miluješ jako puberťačku a když jsem chvilku potichu (což bývá neobvyklé), máš starost, jestli je všechno v pořádku. Miluju, jak jsme postavili vztah na nejpevnějších základech důvěry. 
Tenhle pohled je víc, než tisíc slov. Upřímnost, štěstí, důvěra, láska.
Nic krásnějšího jsem nezažila.
Andula

17 comments:

  1. Anetko, jako bych to psala já o tom svém. Každý den děkuju za to ze mam pritele jakeho mam, nekdy tomu ani nemuzu uverit a mam slzy na krajicku. Prala bych takovy pocit kazdemu. Mame to ale stesti! Uzivejte si, preju vam to :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Těžko se něco takového popisuje, aby to neznělo jako otřepané klišé. Moc děkuju za tvůj komentář, taky bych si přála, aby tohle zažil každý. Mějte se pořád tak rádi! :)

      Delete
  2. Já vás miluju! (Joo, teď jsem asi trochu třetí kolo u motorky, ale to nikdo neřeší:D jste boží boží boží a tenhle článek je lásky-plnej<3)

    ReplyDelete
  3. To je nádherne napísané! Nemám slov. ♥

    ReplyDelete
  4. Jedním slovem - Krásný!❤️ -

    ReplyDelete
  5. Nemám slov ❤️ Nádherný článek. Nic tak upřímného, krásného a plného lásky jsem ještě nečetla ❤️

    ReplyDelete
  6. This comment has been removed by the author.

    ReplyDelete
  7. Konečně někdo, kdo dokáže napsat o tom, jak moc krásná láska je. Já mám totiž pocit, že kdykoliv se sejdu s kamarádkami či známými, všichni si jen stěžují, čím je ta jejich drahá polovička rozčiluje. A já jen mlčím, protože nemám co říct.
    Ne, že by můj vztah byl dokonalý, jistěže se občas pohádáme a ne na všechno máme stejný názor. Já ale přece nebudu vyzdvihovat tyhle maličkosti, jen abych si měla na co stěžovat. Jsem za svého muže moc ráda a ještě raději ho před lidmi chválím. Jsem na něj moc pyšná a podporuji ho v tom, co má rád. Tak jako on mě. Taky od něj nedostávám obrovské pugety, ví, že je nepotřebuji. Ale koupil mi foťák. Opravdovou zrcadlovku, po které jsem celé roky toužila a nebyla jsem schopná si na ni našetřit. On totiž ví, co mám ráda. A já mu nikdy nepřestanu být vděčná za to, že je to vždy pro mě.

    ReplyDelete
  8. To je tak nádherné! <3 Ste spolu ozaj prekrásny!!!
    WITH GREY WOLF

    ReplyDelete
  9. Je to napsáno strašně krásně! Takový článek jsem dlouho nečetla...
    Young, wild and free

    ReplyDelete
  10. To je hezké <3 znám to štěstí také :)


    http://ladylenna.blogspot.cz

    ReplyDelete
  11. Panejo, tohle je tak moc krásný članek! :) Úplně krásně je vidět, jak ho opravdu miluješ, a jéžiš to je tak moc hezký! :D
    teď se cítím ještě víc sama než ve skutečnosti jsem :D
    Ale opravdu, moc krásný článek, moc moc krásný! :) ♥
    ♥♥♥♥♥
    DENYII

    ReplyDelete