Nicaragua photo diary #1

First experience with Airbnb's private room!

Na Maltu s přestupem v Římě

Praha, 01:14

Sedím v messy drdolu na barový židli žižkovskýho bytu, na poslední chvíli hledám zábavnou knížku do Kindlu, se kterou mi let s přestupem v Římě rychle uteče. S lehkou nedočkavostí poklepávám nohou a sleduju čas na troubě, který mi říká, že si klidně můžu dát vanu, protože se stejně nevyspím, tak musím ten čas nějak příjemně vyplnit. Vyjíždíme ve 4 ráno, letíme v 7. Vidět východ slunce je vždycky hrozně pěkný ať je to z okna letadla nebo jakýhokoliv jinýho místa s nohama na zemi. Přemýšlím, jestli jsem na něco nezapomněla. Balení do batohu je challenge a já ovládám většinou jen extrémy typu všechno nebo nic, takže na Maltu letím jen ve dvou outfitech s téměř prázdným batohem a naprosto bez stresu (nebo se o to alespoň snažím a snad poprvý mi to jde). Jdu si dát chvíli me-time – napustit vanu, dám si pleťovou masku, umyju vlasy, pustím hudbu a všechno si v klidu připravím.

Malta is calling!

thank you, 2017

Do roka a do dne. Přesně před rokem by mě vůbec nenapadlo, jaká divoká jízda rok 2017 bude, co všechno stihnu & kolik snů si začnu plnit. A to včetně těch úplně největších a divokých. V dnešním článku mám malé a rychlé ohlednutí za předchozími měsíci, které od základu změnily můj život a vrátily mi vítr do plachet. Což se bude v Karibiku za pár měsíců rozhodně hodit! :)

Prosinec 2016

Winter party mi doslova obrátila život naruby. A kdo může říct, že má z prvního rande se svojí láskou profi fotku od fotografa? Až ji jednou budeme ukazovat třeba vnoučatům, budeme se smát, jaký jsme byli stydlivý trubky – ruce založený v klíně a nesmělý zamilovaný pohledy. Na tenhle večer mám spoustu krásných vzpomínek. Poznala jsem tam i Johnyho přátele, ale byla jsem tak mimo, že jsem tehdy nevnímala vůbec okolní svět. Jak už to tak bývá. :)

Letíme pryč, nebo slavíme Vánoce doma?

Moje dny jsou plný radosti a často jsem nabitá pozitivní energií tak moc, že se mi nedaří vůbec usnout. Mám spoustu myšlenek, ale píšu opatrně a pomalu, abych neprobudila Johnyho. Koukám z okna žižkovského bytu a vidím v dálce svítit petřínskou věž, která mi připomíná naše pařížské dobrodružství. Vítkov je pro mě pořád místo plný krásných vzpomínek. Trouba už ukazuje šestou ranní a já nevím, jestli to je tou večerní kávou z filtru nebo všemi novinkami, co se za poslední dny dějí, ale únava nepřišla a tak otevírám mac a píšu. Občas mám pocit, že je blogům už konec, ale provází mě jedenáct let – polovinou mého života – takže ho vnímám jako moji součást a žádné sbohem neplánuji dát. I na mém instagramu často vídám jména čtenářek, které jsou se mnou od samého začátku tohoto blogu, což je už pomalu sedmý rok.

Pro mě to je něco neuvěřitelnýho a pro vás musí být asi taky zajímavý, sledovat ten vývoj holky, co se dostala z vesnice do světa a místo vymetání večírku v podpatkách, plánuje stanování v severských zemích a balí se na dobu neurčitou do batohu.

Miluju jak se učíme, rosteme a posouváme svoje hranice.

HALLOWEEN SPECIAL

Hello pumpkies! 🎃🖤

Letos jsem se svým minimalistickým kufrem neměla moc možnosti být kreativní s maskou, nechtěla jsem ani nakupovat kvůli jedné příležitosti a moje makeup taštička obsahuje jen basic kousky. Tenhle svátek mám ale ráda a tak jsem si neodpustila alespoň jednoduchý recept na poslední chvíli. :) Stačí k tomu recept na klasickou bábovku, jen místo kakaa přidáme potravinové barvivo. A jelikož se fantazii meze nekladou, můžete si tenhle recept přizpůsobit na jakoukoliv příležitost, nejen halloween. Doufám, že se vám video bude líbit. Nezapomeňte na subscribe, ať vám neutečou nová videa! :)

Annie

September photo diary

Hello peeps! Podzim už je v Praze v plném proudu (hrozně už se těším do tepla!) a než tu budou fotky a videa z nádherné Asie, vrátím se ke starému dobrému formátu photo diary článků. :) Novinek mám taky spoustu, všechny aktuální informace si ale nechám na další články a teď se mrkneme, jak vypadalo moje září v Čechách. Letos to je poprvé, co pravděpodobně nebudu zdobit stromeček a cpát se salátem u štědrovečerní večeře, upřímně jsem hrozně zvědavá, jak naše zima bude vypadat, už teď se nemůžu dočkat. :)

Všechno zlý je k něčemu dobrý.

Praha, 12.06

Sedím na posteli a paprsky slunce mně hřejí na noze, zatím co čekám, až mi dovaří voda v konvici. V Paříži jsem objevila ztracenou vášeň k sypaným čajům. Ta vůně a lahodná chuť. Je to jako s kávou, jakmile ochutnáte filtr a zamilujete si ho, už si nepochutnáte na rozpustných granulkách, které vám chutnaly dříve. Zalévám konvici vroucí vodou a pozoruji, jak se drobné jasmínem ovoněné Dragon Pearls pomalu a ladně rozvíjejí. Jeden z prvních kvalitních čajů, co jsem dříve kupovala v malém voňavém obchodě. Tu vůni si pamatuju i po pěti letech. Johny se se mnou dopoledne rozloučil něžným políbením a odloučili jsme se na několik hodin. Před odletem jsem slýchávala různé názory na společné cestování. O tom, jak budeme vlastně nonstop jen spolu, že budeme mít ponorku a polezeme si na nervy. Po třech měsících nonstop spolu můžu říct, že pro nás to zkouška ohněm rozhodně nebyla a ponorku jsme za celou dobu měli viděli jen jednou, když jsme prošli kolem té opravdové.

Je to úžasné, být po tolika týdnech znovu doma, i když na začátku jsem byla spíše zoufalá, protože jsem mířila rovnou do motolské nemocnice. Vysvětlení najdete tady. To nejhorším mám ale už za sebou. A jak říkal Bob Ross ve své show, "Gotta have opposites dark and light, light and dark in painting. It's like in life."  <3

Pamatujete, jak jsem na instagramu psala, že se hrozně těším na tu naší pražskou indickou a butter chicken? Tak všechno jsme to zvládli během čtyř dnů. Super, všeho se teď doslova přežeru a pak budu zase šťastná za svůj jídelníček. Na víkend jedeme na vesnici, tak se hrozně těším a už od rána přemýšlím, co všechno z kufru odvezu a co si naopak z domova přivezu. Rozhodně to budou ale brusle, které mi celý čtvrt rok chyběly. Začnu znovu pravidelně bruslit, dokud je k tomu přívětivý počasí a budu to kombinovat nejspíš se cvičením, abych trochu víc zpevnila tělo. Za chvilku už musím balit a běžet na metro, tak vám ještě ve stručnosti ukážu pár fotek. :)

Happy girls are the prettiest

Hello peeps! Já už si ani nepamatuju, kdy jste na blogu mohli vidět outfit post. Rozhodla jsem se vrátit trochu do starých kolejí a občas takový článek zveřejním. Vždycky mně bavilo nosit spíše jeansy, na chuť sukním jsem přišla teprve nedávno. V Lisabonu často foukal docela silný vítr, takže nošení sukně z lehčího materiálu bylo trochu.. nebezpečné pro okolí :D. Tahle sukně je z pevnějšího materiálu a navíc má na bocích kapsy, což mi přijde rafinované a taky docela praktické. Nejdřív jsem si myslela, že s sebou povezu jen obyčejnou skater skirt, ale jsem nakonec ráda, že tu mám i tuhle tmavě modrou. Sice je rozměrnější a já při balení vždycky proklínám kufr, ale zamilovala jsem si ji. Chvílemi jsem přemýšlela, že bych ji někomu věnovala v Lisabonu, nakonec se mi ale v romantické Paříži docela hodí a fotka u Eiffelovy věže je zatím u followerů nejoblíbenější na mém instagramu, ačkoliv poskládat z jednoho kufru outfit na takovou fotku a nestydět se na něj ve městě módy nebylo úplně snadné. :) Fotky jsme fotili ještě v Lisabonu v LX Factory, o tom si můžete přečíst v předchozím článku o našem životě v Portugalsku.