Podstoupila jsem plastickou operaci

  • September 2, 2019

Je to velká životní změna. Dříve nebo později by to z fotek bylo určitě poznat a já nemám v plánu dělat nesmyslně tajnosti, takže tu mám pro vás dnes kompletní zpověď o mojí plastický operaci. Třeba o tom někdo z vás delší dobu uvažuje a po přečtení mých zkušeností se taky rozhodnete minimálně pro první konzultaci. Už jsem tu s vámi přeci jen sdílela spoustu velkých životních okamžiků, tenhle k nim teď už taky patří. :)


Tenhle nápad nepřišel jako blesk z čistýho nebe, takže to většinu lidí, co mě osobně znají, nejspíš vůbec nezaskočí. Možná jsem se o tom před lidmi někdy zmínila. Leželo mi to v hlavě dlouhý roky. Proč bych měla přemýšlet ještě dalších deset, když v tom mám dávno jasno a názor se mi nezměnil? Nebylo na tom už nic k rozhodování.

Nikdy to nepramenilo z dětský šikany. Já si upřímně ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy slyšela blbou poznámku na můj nos. Mimo čarodejnici ze základky jsem neslyšela nic, co by mi utkvělo v paměti a rezonovalo, že bych to dělala kvůli tomu. Zrovna fantasy svět miluju natolik, že jsem za ty čarodejnice vždycky s láskou chodila na maškarní plesy. Takže no strings attached. :) Všichni víme, že lidi jakýhokoliv věku dokážou být bezcitný hovada, co si na absolutně každýho něco najdou ať už ve škole, nebo v dospělosti. Tohle není můj případ. Mě dokonce nikdy nevadilo zveřejňovat fotky z profilu. Přesto jsem už dlouho věděla, že tohle jednou přijde.


Vnímám to vlastně stejně jako všechny změny, které na sobě v poslední době dělám. Měla jsem křivé zuby, vyřešila jsem to rovnátky. Chci mít zdravý tělo i mysl, cvičím a jím podle jídelníčku od našeho trenéra. Chtěla bych se vyhnout nějakým nepatřičným komentářům o tom, že jsem předtím vypadala třeba líp (krása je subjektivní) a proč jsem to vůbec udělala — na moje rovný zuby mi taky nepřišel jediný komentář, že jsem s křivýma byla hezčí a nebo víc .


„A co když se to chirurgovi nepovede a ty budeš nešťastná?“
„Je to určitě strašně bolestivý tyjo!  To si protrpíš pak, jen počkej.
„Tak do toho bych teda osobně nešla, zbortí se ti nos jako XX.
„Já bych se teda radši přijala taková, jaká jsem. Selflove, blablabla.
„Vždyť to vůbec, ale vůbec nepotřebuješ. Už to nebudeš ty...

Nejmoudřejší a nejvíc slyšet jsou samozřejmě lidé, co na žádným zákroku nikdy nebyli, takoví experti na všechno, co mají i od všeho klíče, všude byli a všechno mají jenom načtený z internetu ví.  Já tenhle záměr nikomu mimo můj inner circle neměla potřebu sdělovat, přesto jsem si v průběhu pár měsíců nějaký moudra klasicky vyslechla. Mně bylo od mých nejbližších řečeno, že je to moje rozhodnutí a podpoří mě, že mě mají rádi ať vypadám jakkoliv. Vůbec nikdo nepindal a jsem za to moc ráda, protože přesně takhle by to mělo být. Na názoru úplně cizích lidí mi nezáleží.


"Já bych radši jela na nějakou lepší dovolenou, než jít na plastiku. 
Zbytečně vyhozený peníze."

Já už mám nervy docela ze železa, ale i přesto mě občas něco dokáže fakt naštvat. :D Víte co? Koho zajímá, co byste VY. Tak si jeďte radši na dovolenou a nemontujte se nám do našich životních rozhodnutí a nezlehčujte věci, které NÁM leží na srdci, ne vám. “My” si zas rády odpustíme klidně rok dovolený, protože nám to za tohle stojí. A když nám to leží v hlavě, určitě nám to moudrým proslovem nerozmluvíte. :) Pokud na vlastní kůži tenhle pocit touhy po změně neznáte, tak nerozdávejte moudra a už vůbec ne o sebelásce, protože nikdy nemáte 100% jistotu, že víte, co se danýmu člověku honí hlavou, jak se cítí, co se mu v životě stalo. Tak prosím, nehoňte si triko a buďte vůči ostatním ohleduplní.

Osobně, já se sebeláskou problémy nemám, jsem dlouhý roky vyrovnaná, mám se zdravě ráda a stejně jsem do toho s nadšením šla. Protože to dělám pro sebe. Protože medicína je fantastická a máme díky špičkovým operatérům tyhle možnosti.

A nikdo z nás nechce na starý kolena doklepat život s výčitkama, že jste neudělali něco, co jste intuitivně cítili a chtěli. A teď je jedno, jestli to je plastika nosu, prsa, výpověď v práci s cílem procestovat svět a nebo úplně “banální” změna účesu z vlasů pod zadek na stylový pixie cut (nemám na to koule ostříhat si vlasy, takže to zas tak banální není, ale v porovnání s invazivním zákrokem do těla a permanentní změnou vzhledu.. chápeme se). Nechci tu být taky přemoudřelá. Ale zkrátka, jděte tam, kam vás srdce táhne. Dělejte věci, co VÁM dělají radost. A taky fakt kašlete na to, co si o vás někdo pomyslí, protože vy sami se sebou žijete a chcete být v první řadě šťastní, tak pro to dělejte cokoliv vám ten život naplní radostí. <3

Výběr kliniky a operatéra

Několik let jsem průběžně sledovala různé kliniky, chirurgy i názory klientů, takže když přišlo finální rozhodnutí, měla jsem od začátku jasno, kam jít. Objednala jsem se nejdřív na konzultaci do Brna k docentu Válkovi, ale pak jsem dostala z kliniky GHC v Praze dřívější termín konzultace a ten rozhodl.

Operovala mě úžasná žena se zlatýma rukama, prof. MUDr. Markéta Dušková. Nikomu jinému bych se s obličejem do rukou nesvěřila. Ve vší úctě k ostatním operatérům, viděla jsem fakt stovky nosů a velká většina z nich mi připadala tak nějak "katalogově". Nemluvě o tom, že jsem se v jednom týdnu se zasádrovaným obličejem potkala dva lidi, kteří podstoupili u paní profesorky reoperaci po zkažené plastice od jiného doktora. :( Jak říkám, špatnou augumentaci prsou ještě můžeme schovat do trička, ale nos nezakryjeme nijak, takže to je poslední místo, na kterém by se mělo šetřit.

Na dvou konzultacích jsme probraly mojí představu a na sál jsem si ještě donesla svojí upravenou vizualizaci. 

Zdravotní důvod — septoplastika

Kromě estetiky jsem měla i dobrý důvod celkovou plastiku podstoupit. Po úrazu jsem skončila s vybočenou přepážkou a měla jednu nosní dirku méně průchozí, proto paní profesorka udělala kompletní Septorhinoplastiku. Nos byl ze předu trochu křivý, ale pokud se na to někdo přímo nezaměřil, tak to nebylo až tak poznat. Z podhledu ujížděl nos do strany a tam už to bylo vidět hodně.

Předoperační vyšetření

Původní termín operace jsem měla na září, ale musela jsem požádat o jiný. Během pár hodin mi zavolala sestřička, že se uvolnil termín "na příští úterý" a nakonec se to posunulo ještě o den dříve, takže jsem přeskočila celý měsíc čekání. Neměla jsem ani čas přemýšlet nad tím, jestli jsem z toho nervózní. Předoperační vyšetření jsem nakonec podstoupila v pátek a pondělí před zákrokem přímo na klinice. Jednak moje praktická je v jiném městě a měla dovolenou a taky to bylo všechno hodně na rychlo, takže to bylo mnohem pohodlnější na jednom místě. Výsledky dopadly skvěle a tak jsem mohla jít čekat na pokoj, kde jsem dostala oblečení, kompresní punčochy a kanylu.

V den operace

Ke snídani jsem si dala ovocnou přesnídávku a skleničku vody. Na sál jsem odpoledne došla po svých, lehla si a začala dýchat kyslík z masky. Najednou jsem cítila, jak mi krví proudí ta látka a začala jsem pomalu těžknout. Paní profesorka se mnou ještě naposledy prošla mojí představu, popřála mi poté dobrou noc a pak mi sestra přibalila ruce k tělu. Moje poslední myšlenka byla, že se cítím jako burrito a libilo se mi to, protože na sále byla celkem zima :D Pak černo a už jsem jen slyšela, jak se někdo směje tomu, co povídám ze spaní a probudila jsem se na jednotce intenzivní péče po operaci.

Po anestezii

Bylo mi špatně asi tak 4 minuty, než jsem se pořádně rozkoukala. Měla jsem trochu strach, že budu zvracet, protože jsem si nedokázala představit zvracet se zasádrovaným nosem. Naštěstí mi bylo tak dobře, že jsem se probudila a hned četla knížku, protože jsem se začala na JIPce hodně rychle nudit. Dostala jsem přes kanylu nějakou medikaci na otoky, antibiotika, něco proti bolesti a ještě nějaký roztok, ale nepamatuju si přesně. Celou noc mi sestřičky měnily po 15 minutách gelové obklady. Bylo mi skvěle a cítila jsem se jenom nepatrně slabší, ale přesto jsem měla naprosto boží náladu a kdykoliv přišel pan doktor na kontrolu v průběhu noci, smál se, že bych mohla být zápasnice a přežila bych všechno. :D Celkově mám na celý pobyt na klinice hrozně příjemný vzpomínky.

Bolest, otoky a modřiny

Neměla jsem jedinou výraznou modřinu, žádnou prasklou žilku v oku a ani jsem nenatekla tak, jak jsem viděla u holek na fotkách. Nebolelo mě absolutně nic a to "nejhorší" co jsem cítila, bylo lehký pulzování špičky nosu, když jsem šla na toaletu, nebo vyšla pomalu druhý den schody domu. Tohle je u každého individuální a spousta lidí to říká, že je to nebolestivý zákrok. Já jsem hodně doufala v to, abych se nevybarvila, protože mě těsně po sundání sádry čekalo natáčení svatebního filmu, kam jsem nechtěla přijít jako strašidlo. Jo a ještě doplním, nebrala jsem ani Wobenzym. Dopadlo to fantasticky, už po týdnu mimo sádru a náplasti nebylo poznat, že bych měla takový zákrok za sebou.

Přístup kliniky

Utírala jsem slzu, když jsem druhý den odpoledne odcházela domů a pak se mi doma i stýskalo. Tolik zlatých lidí, naprosto hvězdná péče.. nic nepodcenili a o klienty se starají božsky. Byla jsem opravdu jako v bavlnce. Čeká mě ještě ozonoterapie a pravidelná dávka vitaminu C kanylou. S panem doktorem budu ještě řešit drobné zdravotní problémy, tak se budu na kliniku vždycky moc ráda vracet.


To nejhorší na celé plastice nosu

Píšu nejhorší, ale berte to spíš jako "nejhorší". Za mě to bylo spaní v polosedě na zádech a tamponáda, takže následný dýchání a spaní s otevřenou pusou. Celý měsíc jsem makala ve fitku, abych posílila core a zbavila se bolesti, kterou jsem po dvou týdnech spaní v polosedu měla okamžitě zpátky. S vytahováním tamponády na diskuzích všichni strašili, ale řeknu vám.. měla jsem jí dva týdny. Ty holky si stěžovaly na DVA DNY. Septoplastika vyžaduje větší rekonvalescenci, protože to není jen ubrání hrbolku. Tak jsem si po deseti dnech došla na kontrolu, kde jsem si trochu bláhově myslela, že tamponádu nechám. :D Omyl, dostala jsem novou. Můžu říct, že mi bolestí tekly slzy ještě několik minut potom. Nikdy jsem si nemyslela, že by se do nosu mohlo vejít tolik gázy. A taky by mě nikdy nenapadlo, že něco přes nos můžete cítit až v mozku. :) nicméně, byly to jen nepřijemný sekundy, na celé plastice nosu i přesto to, to naprosto nejmenší. Za sebe můži říct, že jedna menstruace je daleko bolestivější. Celkem mě to příjemně překvapilo.



Uteklo to všechno hrozně rychle. Ani jsem nemrkla a už jsem byla na sále. Pak jsem ani nemrkla a už jela s Johnym domu. Přátelé i rodina za mnou přišli na návštěvu, když jsem ležela první týden doma, což bylo hrozně milý a všem za to děkuju. Šíleně mě dojalo ráno v den zákroku vidět ty zprávy od blízkých. Ale ne úplně od všech, protože to bylo..

Na tajňáka

Mamka věděla, že na to půjdu v září. Kromě pár nejbližších to nevěděl tedy nikdo. A už vůbec ne o tom dřívějším termínu. Chtěla jsem si tím projít v klidu sama s Johnym. Nechtěla jsem o tom před zákrokem psát na sociální sítě a po sundání sádry jsem si chtěla několik dnů/týdnů zvyknout, než tenhle článek publikuju, pro případ, že bych se se změnou potřebovala trochu sžít, kdyby to byl šok.

Můžu říct, že jsem na zvyknutí nepotřebovala ani jeden den. Podívala jsem se do zrcadla a přišlo mi, že jsem takhle už celý život. Byla to naprosto instatní záležitost. Otoky mám stále, ale nejsou nijak viditelné, pokud by to takhle zůstalo napořád, nestěžovala bych si na nic. Nos bude ještě několik měsíců pracovat, takže finální výsledek může být vidět až třeba po roce. Vám ho brzy ukážu v dalším postu. :) Pokud jste dočetli až sem, děkuju. Pokud dlouho přemýšlíte nad plastikou, nepřemýšlejte, objednejte se na konzultaci a splňte si sen. Stojí to hrozně moc za to.

Pokračování a fotky s nosem po sundání sádry příště <3
Annie

8 comments:

  1. Pěkný článek, opravdu, dobře se mi četl. :-)
    Na fotkách mi tvůj nos nepřipadá nijak hrozný. A tak je to vždycky - chyby na vzhledu nejvíc vnímáme my sami. Kéž by to tak bylo i u jiných chyb. :-D Každopádně by se člověk měl líbit hlavně sám sobě, aby se cítil dobře, takže chápu, že ses rozhodla pro operaci (i když brrr, nedovedu si představit, že bych do sebe nechala dobrovolně řezat...).
    Na té druhé fotce vypadáš děsivě. :-D
    Tak ať se daří a jsi spokojená. :-)

    Kája z Kájina blogu

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Kájo, to mě moc těší, děkuju za milý feedback!:)

      Taky jsem z toho měla husinu, ale to hlavně proto, že jsem už před lety viděla všechny dostupný videa z operačních sálů. Ze zvědavosti:) Ale to byla otevřená metoda rhinoplastiky, já věděla, že to bude tou novou uzavřenou metodou, takže jsem byla MNOHEM klidnější! :D

      Druhá fotka nesměla chybět, jakožto velký milovník hororu jsem si tuhle příležitost na chodbě nenechala ujít. :D Děkuju moc! I tobě, ať se jen daří. <3

      Delete
  2. Hned na úvod musím říct že je to opravdu dlouhý a i poměrně obsahově rozsáhlý článek. Smekám nad tvou odvahou a otevřeností. Ať už jde o odhodlání na zákrok jít, protože to tak prostě cítíš, tak s jakým optimismem popisuješ, že jsi to snášela. Opravdu klobouk dolů.
    Druhá věc je, že si se o tom otevřeně rozepsala. To chtěla asi (spíš určitě) hodně odvahy.
    Když jsem se dívala na tu vizualizaci aneb porovnání, tak musím říct, že mi nikdy nedošlo jak moc dělá noc. Obě tvé verze jsou moc hezké, a je hodně velký rozdíl mezii profilem pravo a vlevo. Dost mě ta změna překvapila. Ta vizualizace vypadá tak nějak...jemněji.
    Každopádně jsem moc rád,a že se operace povedla, a máš se dobře. Nejspíš k tomu hodně přispěla i kvalitní rešerše ohledně nemocnic a doktorů, že? :) Vybrala jsi podle článku ale nejspíše tu nejlepší volbu.
    Přeji at se i nadále zotavuješ tím nejlepším způsobem.

    ReplyDelete
    Replies
    1. * achjo, neumím psát... pár oprav:
      - "To chtělo.."
      - "...jak moc dělá nos."

      Delete
    2. V pořádku, rozumím ti i bez oprav. :) Děkuju za komentář! Původně jsem to nechtěla nijak řešit online, ale pak jsem se bavila s pár lidmi, co mají vyloženě trápení z takových důvodů a řekla jsem si, že by to mohlo být takhle upřímně od srdce pro holky alespoň trochu "empowering" — a i kdyby to pomohlo jen pár lidem, tak to nebyla ztráta času. ❤️

      S tou vizualizací máš pravdu. Kolikrát to okolí moc nevnímá, protože nejsou v naší kůži. Ale stačí takový "dominantní" prvek, co strhne pozornost. Já ho nikdy nevnímala jako "moc velký", jen trochu výraznější a měla jsem ho i ráda, když jsem se pak po pubertě naučila cítit dobře ve svým těle. :) Kdybych zůstala tak, jak jsem byla, kvalitu života by mi to určitě nijak neovlivnilo. Jen jsem teď o něco spokojenější a moc ráda, že jsem do toho nakonec šla. Estetika je super, ale to dýchání na obě dirky je fantastický!!:)

      Děkuju za milý slova. Ta rešerše je hodně důležitá, když se člověk rozhoduje, kde operaci podstoupit. Sledovala jsem to už spoustu let předtím, tak jsem měla to povědomí o doktorech, klinikách, názorech a before/after fotkách. Důležitý pro mě bylo, aby doktor vnímal přesně to, co já chci (žádný pršák, jemnější profil, nic extrémního, co by mě víc změnilo) a neudělal jen "thank you, next" katalogový hodně projmutý malý knoflíček. Nic proti takovým nosům, jen to nebyl styl, který bych si ke svým rysům uměla představit. Moc ráda jsem se profesorce do rukou svěřila, neměla jsem ani strach, že by to dopadlo hůř. Je fakt profík.

      Ještě jednou velké DÍKY <3

      Delete
    3. Nemáš vůbec zač. :) Jinak nejdůležitější je, že se cítíš dobře. Jak říkám, obě varianty nosu jsou fajn, jen když to dáš takhle na fotku k sobě tak FAKT vidíš, že jsou prostě odlišný a dost změní rysy obličeje.

      Každopádně dýchání oběma dirkama provozuju standardně, takže si neumím představit, jaká změna to pro tebe je, ale je to o důvod víc pro mě, abych si vážila toho že "můžu dýchat oběma". Člověk když je zdraví, tak si ani neuvědomí jaké štěstí má.
      .
      Rozumím. Ono když chceš takový zásah do těla, tak má člověk asi oprávněně strach a tak si raději spoustu věcí zjišťuje. Zvlášť u části, která je vidět na první pohled a jak si psala v článku - nejsou to prsa, která by se dala schovat do podprsenky. Jsem fakt ráda, že ti to vyšlo. :)
      A věřím, že článek, tak jak je napsaný určitě pomůže aspoň někomu. ;)

      Delete
    4. Ještě jednou moc děkuju, hrozně mě to těší <3

      Naštěstí spousta známých si toho na první dobrou ani nevšimla a když mě pak prozkoumali, řekli, že to vypadá přirozeně a nezměnilo to můj výraz, za což jsem fakt moc ráda.

      Je mi úplně jasné, že se to může potkat i s větší kritikou. Je to trochu kontroverznější téma a ta krása v očích lidí subjektivní, nikdy se nebude jeden obraz líbit všem a ono je to tak v pořádku. ☺️ A pokud se to dostane tam, kde to pomůže, budu jedině ráda, proto to tu je. Poslat upřímný pozitivní i negativní zkušenosti dál je důležitý, i mě to pomáhalo s výběrem, pročetla jsem i dost zahraničních diskuzí, než jsem se finálně rozhodla. :)

      Taky jsem moc ráda, že to vyšlo. Měj se krásně!

      Delete
  3. oh niektoré fotky vypadajú naozaj desivo :D ale veľmi sa mi páči tvoj prístup k veci...takéto veci má človek robiť pre seba a nie pre ostatných :) som zvedavá na výsledok

    WHEN PIGS FLY

    ReplyDelete